hron.work
Lignara I
Once part of a beam in a seventy-year-old house in Želešice. The knots, the weathering and the split down one face were kept, not sanded away — the light now escapes through them.
Not just a lamp. A vessel of memory, with a little circuitry hidden in its core.
The whole pieceKdysi součást trámu v sedmdesát let starém domě v Želešicích. Suky, zvětralý povrch i prasklina v jedné straně zůstaly — světlo teď uniká skrz ně.
Není to jen lampa. Je to nádoba na paměť, s trochou elektroniky ukrytou v jádru.
Celý kusLignara II
Light, shaped by time.
Reclaimed wood that would otherwise have been discarded. Knots, cracks, colour changes and scars are kept, not concealed — a narrow line of warm light reveals what the material has been through.
No visible switch — touching the lower part of the body wakes the light and dims it. No two lamps can be the same, because no two pieces of wood have lived the same life.
Not made to erase the past — made to let it shine.
Světlo tvarované časem.
Dřevo, které by jinak skončilo. Suky, praskliny, změny barvy i jizvy zůstávají — úzká linka teplého světla ukazuje, čím materiál prošel.
Žádný viditelný vypínač — dotykem spodní části těla se světlo probudí a stmívá. Dvě stejné lampy nemohou vzniknout, protože žádná dvě dřeva neprožila totéž.
Není to snaha minulost smazat — je to snaha nechat ji svítit.
Bed'o'Bench
Bench by day. Bed by night.
Coffee and conversations in summer. Drinking in the stars.
Ve dne lavice. V noci postel.
V létě káva a povídání. A pití hvězd.
Record Player
A machine for listening slowly. Wood, mechanics and electronics brought together around the ritual of putting on a record.
Stroj pro pomalý poslech. Dřevo, mechanika a elektronika spojené kolem rituálu položení desky na talíř.
Stool No. 01
A simple everyday object with its structure left visible. Made to be used, marked by use, and kept.
Jednoduchý každodenní předmět s přiznanou konstrukcí. Vyrobený k používání, stárnutí a dlouhému životu.
Stool No. 02
A place to sit. A place to keep things. The drawer hides inside the structure; the construction does not.
Místo k sezení. Místo pro věci. Zásuvka se schovává v konstrukci; samotná konstrukce ne.
hron.work started as an experiment — a workshop where curiosity, craft and a little chaos meet.
By day I work as a security researcher: structured, analytical, logical. In the evening there is sawdust, unfinished ideas and no real sense of time. It is a different kind of problem-solving — slower, more physical, and often guided by the material itself.
I do not chase growth targets. I chase curiosity.
Every object is unique or made in a small series. Nothing here is designed for mass production. I am learning not to hide every crack, scar or irregularity, but to let it become part of the story. There is a Japanese idea for this appreciation of imperfection and impermanence: wabi-sabi.
This will not always be fast. It will not always be perfect. But it will be thoughtful, honest and real.
Read the whole storyhron.work začal jako experiment — dílna, kde se potkává zvědavost, řemeslo a trocha chaosu.
Ve dne pracuji jako bezpečnostní researcher: strukturovaně, analyticky, logicky. Večer je tu pilina, nedokončené nápady a žádný pojem o čase. Je to jiný druh řešení problémů — pomalejší, fyzičtější a často ho vede sám materiál.
Nehoním se za růstem. Honím se za zvědavostí.
Každý objekt je unikát nebo vzniká v malé sérii. Nic tu není navržené pro masovou výrobu. Učím se neschovávat každou prasklinu, jizvu nebo nepravidelnost, ale nechat je být částí příběhu. Japonci mají pro tuhle úctu k nedokonalosti a pomíjivosti slovo: wabi-sabi.
Nebude to vždycky rychlé. Nebude to vždycky perfektní. Ale bude to promyšlené, poctivé a skutečné.
Přečíst celý příběhPatina is a feature.
Repairability is a feature.
Cracks tell the story.
Longevity is luxury.
Patina je funkce.
Opravitelnost je funkce.
Praskliny vyprávějí.
Trvanlivost je luxus.
Lignara I
One of one · September 2025This piece began as a beam in a house in Želešice that stood for more than seventy years. When the house came down the timber was headed for a skip.
Everything the beam collected — the knots, the split running down one face, the darkened grain where it met weather — is still there. A window was cut through the body so the bulb sits inside the wood rather than above it, and the branch drawing was burned into one side by hand.
It is finished in wax and oil only, so it can be re-oiled instead of replaced. Inside: a 12V filament bulb, USB-C power, nothing that cannot be opened and repaired.
Tenhle kus začal jako trám v domě v Želešicích, který stál víc než sedmdesát let. Když dům padl, dřevo mířilo do kontejneru.
Všechno, co trám posbíral — suky, prasklina po jedné straně, tmavší kresba tam, kde byl na povětří — zůstalo. Tělem prochází okno, aby žárovka byla uvnitř dřeva, a kresba větví je vypálená ručně.
Povrch je jen vosk a olej, aby se dal znovu naolejovat místo vyhození. Vevnitř: 12V žárovka s vláknem, napájení USB-C, nic, co by se nedalo otevřít a opravit.
This object had a life before it became a lamp. Its marks are not defects; they are part of its history.
Tenhle objekt měl život ještě předtím, než se stal lampou. Jeho stopy nejsou vady; jsou součástí jeho historie.
Lignara I has found its home. The next one will be made from a different beam, with a different history.
Start a conversationLignara I už má svůj domov. Další vznikne z jiného trámu a s jinou historií.
Začít rozhovorModern machines, hand tools, pencil and paper. The method changes with the object; the attention does not. What matters is not how it was made, but whether the process served the material and the idea.
Moderní stroje, ruční nástroje, tužka a papír. Metoda se mění s objektem, pozornost ne. Důležité není, jak byl vyroben, ale zda postup sloužil materiálu a myšlence.
Reclaimed material where possible. Natural finishes. Minimal packaging. Repair before replacement. Local production. These are design constraints, not selling points.
Znovu použitý materiál, kde to jde. Přírodní povrchy. Minimum obalů. Opravit místo vyhodit. Lokální výroba. To jsou konstrukční omezení, ne reklamní hesla.
Martin Hron
Still learning. Hopefully always. I spent most of my life taking machines apart, understanding how they work, and occasionally making them do things they were not meant to do. Woodworking came later. I went back to school to learn the craft properly — not because I wanted another title, but because some things are worth learning with your hands. hron.work lives somewhere between those two worlds.
Martin Hron
Pořád se učím. A doufám, že to tak zůstane. Většinu života rozebírám stroje, snažím se pochopit, jak fungují, a občas je přiměju dělat věci, ke kterým nebyly určené. Ke dřevu jsem přišel později. Vrátil jsem se do školy, abych se řemeslo naučil pořádně — ne kvůli dalšímu titulu, ale protože některé věci stojí za to naučit se rukama. hron.work žije někde mezi těmito dvěma světy.
Some things are worth saving not for their value, but for their story and purpose.
Některé věci stojí za záchranu ne kvůli své ceně, ale kvůli příběhu a smyslu.
Not every object starts as a design statement. Sometimes it starts with learning how things are properly made.
Ne každý objekt začíná jako designové prohlášení. Někdy začíná učením, jak se věci správně dělají.
Sometimes making means creating something new. Sometimes it means making something old exist again.
Někdy tvorba znamená vytvořit něco nového. Jindy dát staré věci možnost znovu existovat.
Some projects need more than one pair of hands.
hron.work also takes part in projects within Weird Machines Collective — a collaborative studio for unusual physical ideas. The team changes with the machine.
Některé projekty potřebují víc než jeden pár rukou.
hron.work se podílí také na projektech v rámci Weird Machines Collective — kolektivního studia pro neobvyklé fyzické nápady. Tým se mění s každým strojem.
Some projects become furniture. Some become lamps. Some remain experiments — that is perfectly acceptable.
Start a conversationZ něčeho je nábytek. Z něčeho lampa. Něco zůstane experimentem — a to je úplně v pořádku.
Začít rozhovorA commission starts as a conversation, not a quote.
Sometimes someone needs an object that does not exist yet. Sometimes an existing thing deserves another life. Sometimes wood, electronics and a slightly strange idea need to meet.
If the project is interesting, useful, or simply worth making, we can talk.
Have a beam from an old house, a board from a tree that mattered, or simply a piece too good to throw away? Bring it. The material can be the beginning of the commission.
Tell me what you have in mind. It does not need to be a finished specification. A sketch, a problem, a photograph or even a vague idea is enough.
Zakázka začíná rozhovorem, ne cenovou nabídkou.
Někdy někdo potřebuje věc, která ještě neexistuje. Někdy si existující věc zaslouží druhý život. A někdy se prostě potřebuje potkat dřevo, elektronika a trochu zvláštní nápad.
Pokud je projekt zajímavý, užitečný nebo prostě stojí za to ho udělat, můžeme si o něm promluvit.
Máte trám ze starého domu, prkno ze stromu, který pro vás něco znamená, nebo prostě kus dřeva, který je škoda vyhodit? Přineste ho. Materiál může být začátkem celé zakázky.
Napište mi, co máte v hlavě. Nemusí to být hotové zadání. Stačí skica, problém, fotka nebo i dost mlhavý nápad.
A small commission · F3D flash-drive boxVisits by arrangement